Vlkodlak????

„ Nebuď drzá holčičko, ty moc dobře víš o co se jedná! A neříkej, že ne! Byla si v tom lese, a zabila mojí parťačku, a pak ses jen smála! Neříkej, že nevíš o co de! Tvojí tvář bych poznala na míle daleko!" „ Cože? Já jsem nikoho nezabila! To je sprostá lež!!!!" To jsem asi říkat neměla, jelikož mě začala dusit, byla neobyčejně silná, až nadlidsky, a já jsem si jen říkala, kdy už to skončí. „Tak mluv! Nebo tě zabiju! Je mi to jedno, máš bezcenný život vlčátko!" „ Cože? Jaké vlčátko, proboha, už mi to řekněte, jsem zamtená, a vůbec nevím co se děje!" 

„Chceš to vědět? Tak dobře, tady to máš. Byla jsi v lese, nedaleko našeho domu, a zabila jsi mojí kamarádku! Jsi z klanu vlkodlaků, a já a moje kamarádka jsme upírky, zašla si až moc daleko, umřeš." „Proč si jí to řekla? Co když za to opravdu nemůže, a teď všem řekne že jsme upíři, přemýšlej!" Řekl ten zvláštní muž. „ To je mi jedno! Stejně jí nakonec zabiju, tak co si myslíš? Myslíš si že jsem hloupá?" Teď jsem měla celkem problém, nevěděla jsem že to jsou upíři, a už vůbec jsem nevěděla že vědí, že jsem vlkodlak! „ Já jsem vaši kamarádku nezabila, to vám přísahám, všichni vlkodlaci nejsou takoví, mám důkaz! Ano, vím kdo zabil vaši kamarádku, já to nebyla. Moje kamarádka Lilly mi dnes řekla, že jde na lov. Nevěděla jsem že má v plánu zabít upíra! Už dávno jsem jí podezřívala!"  „Kde je?" Řekla mi ta žena přísně. „ Je v našem domě, je nedaleko lesíka, to už poznáte." „Dobře, pustíme tě, omlouváme se, ale ty nevíš jaká je bolest nad ztrátou přítele." To jsem pochopila, pamatuji si, jak mi zemřel přítel, měla jsem taky pocit, že zabiju kohokoliv... Akorát jednu věc nevíte... Já sem tu holku zabila.